Hlavně to nikomu neříkej

Adept na povinnu četbu. Omladina si z knihy vezme více jak z Babičky.

Známá slovenská autorka si mě získala už první knihou, kterou jsem od ní četla. Adaptací. Knihy jsou velmi rozdílné co do žánru. V první knize jsem se toulala v postapo světě a nyní jsem nahlédla do hlavy člověku, který si prochází šikanou.

Eva to nemá jednoduché a vlastně nikdy neměla. Její matka je zralá na pěst a to tam skoro vůbec není. Je to hlavně tím, že prostě není tam, kde má být. Bratr je tak majetnický, že bych mu nejraději jednu vlepila. I když to myslí dobře. Spolužáci jsou výkvětem všeho zlého. Ty spratky bych nakopala tak, že by se vrátili s botami od sněhu a v ruce měli banán.

Tuším, že tato kniha je důležitým čtivem pro naše náctileté puboše. Jak pro ty, co si tím procházejí, tak pro ty, co šikanují či jen přihlíží nebo netuší, že něco takového existuje. Nebo vlastně ani neví, že něco takového třeba někomu dělají. Prostě pro všechny od 11-16. Nejvíce problematický věk podle mého. Kniha ukazuje, jaké to je být obětí šikany a zároveň popisuje možné následky šikany. Všem stranám. Což je důležité a věřím, že kniha by mohla otevřít šikanovaným i šikanátorům oči. Možná by si jí měli přečíst i rodiče.

Eviny myšlenkové pochody byly velice smutné, uzavřené a plačtivé. Věřila jsem každému písmenku v textu a soucítila s ní. Díky vypravěčskému umu autorky jsem občas měla pocit, že to prožívám sama.  Příběh byl napsán velmi opatrně, něžně a bez zbytečného patosu, příkras a hrubostí. Prostě se děl. A díky tomu jsem knihu měla zhltnutou během jednoho dne. Stejně tak jako autorčinu knihu předešlou. Nemám výhrad k  vykreslení charakterů postav, k popisu děje a ani k příběhu. Nemám výhrady k ničemu. A vy si jí přečtěte.

Já za recenzní výtisk děkuji Slovartu. Mám ráda váš výběr knih.

Anotace:

Slova jsou někdy nebezpečnější než pěsti…

Ivovi je dvacet a život má před sebou. Mladší sestra Eva je jeho jediná slabost, pro niž bez váhání vytáhne do boje. Sedmnáctiletá Eva je bratrův pravý opak. Je terčem posměchu, proto se snaží byt neviditelná. Ale s jizvou na tváři a stigmatem rodinné tragedie se před spolužáky uniká stěží. Když nevinné žertíky přerostou v přímočarou tyranii, Eva nachází jedinou radost ze života v tanci. A tam ji osud uštědří poslední a nejtvrdší ránu jménem láska. S něhou a porozuměním píše autorka o šikaně, pocitech osamělosti v rozvrácených rodinách a o přátelstvích teenagerů, která pro ně v těžkých chvílích znamenají všechno.

Ukázka: