VÁLKA O PEKELNÝ TRŮN I. – Luciferův učeň

V Pekle je to fakt hustokrutopřísný!

Luciferův učeň je dětská knížka.  A někdo ty dětské knihy prostě číst musí, aby vám napsal, co by vaše děti mohlo třeba zajímat a měli jste trochu přehled. Já dítko mám, jsou jí sice teprve dva a půl, nejraději má obrázky pana Borna, ale jako správná mamka potřebuju mít načtenou zásobu dětských knih do foroty, až trochu povyroste a já jí před spaním nečetla něco pitomého (a to je konec výmluv, proč ve svých 30+ letech čtu dětské knihy:-))

Když jsem poprvé narazila na tuto knihu, tušila jsem že to bude prostě oddechovka v tak trochu jiné světě. A tušila jsem poměrně správně. Až na tu „oddechovku“ a trochu jiný svět. Dostala se mi do ruky krutomilá dětská kniha z hlubin pekelných. A tam je to fakt hustý.

Kniha začíná překvapivě smrtí a zbytek děje se odehrává v Pekle. Andersen vdechl Peklu kouzlo, řád, pravidla, ulice, pouliční lampy, domy, stromy, ohnivá jezírka, všudypřítomný děs a povinnou školní docházky pro čerty. Donutil odsouzené chodit v řetězech podél kraje cesty, čerti pracují na směny (některé jsou nekonečné) a Lucifer je sympoš první třídy. Potkáte nové živočišné druhy jako Tichobyly, Tempteny a jiné.  Půjdete pařit na Festival Čertovin, dáte si tam krvopivo, podíváte se, jak to vypadá Lucifera v ložnici a dozvíte se jak to vlastně všechno je mezi Tím Nahoře a Tím Dole a co si dávají za dárky. Autor si nebral místy ani moc servítky s popisem odsouzenců a jejich utrpení. Popisoval je tak přesvědčivě, že jsem měla občas pocit, že cítím v našem obýváku síru a z kuchyně se linou zvuky utrpení (ty nakonec byly opravdu reálné, muž měl hlad:-)).

Když se Filip dostane do pekla, je to učiněný Mirek Dušín krát dva. Možná tři. Postupem času je spíš takový frackoidní. Jsem ráda, že nebyl celou knihu pan slušňák. Bylo to občas na nervy s ním. Dost mi na něm vadí tedy překlad jeho příjmení. Andělík mi v té knize přišlo jak pěst na oko. Jako starší čtenář bych ocenila zanechat možná původní dánské jméno (ať už znělo jakkoli) i když  chápu, že pro dětské čtenáře je Andělík k zapamatování jednodušší. Ale Pottera si taky pamatují a neudělali z něj Hrnčíře;-)

Kenneth Bøgh Andersen

Svět, který Andersen vytvořil mě zcela pohltil. Pohltil mě právě tak, jak to tenkrát zvládla Rowlingová. A už jsem četla mnoho knih, které byly s HP srovnávány a ani jedna teda neměla k tomu důvod. Tato srovnávána zatím nikde nebyla (nevím o tom) a zrovna ten důvod má. Kniha je neskutečně čtivá, propracovaná a skvěle napsaná. Je škoda, že je podle mě přehlížená a nikde se o ní moc nepíše. Obávám se, aby nezapadla. Potenciál k označení „naučila generace číst“ totiž má. Určitě bych jí věnovala více prostoru a více péče z marketingového oddělení.

Těším se na další díly a i na další knihy od autora. Napsal jich asi 30 a u nás vychází teprve první a to až po více jak deseti letech od vydání originálu. Doufám, že nebudu čekat moc dlouho a dočkám se zbylých pěti dílů a šestidílnou ságu budu mít kompletní. Tuto sérii totiž hodlám s naší malou číst.

Slovartu děkuji za skvělou práci na knize jako vždy a taky za recenzní výtisk.

Anotace:

Filip je správný kluk, a to do slova a do písmene. Žije sám s maminkou, nikdy nelže, nezapomíná domácí úkoly a všem se snaží pomáhat. Jenže jednoho dne se neblahým omylem dostane do Pekla a je přijat do učení u samotného Lucifera. Podaří se vládci pekel najít u Filipa přece jen nějakou temnou stránku? Kdo stojí za ďábelským spiknutím proti černému trůnu a jak skončí proslulý Festival čertovin?

V prvním díle pekelně napínavé série se spolu s Filipem vydáme až do hlubin podsvětí a zažijeme s ním dobrodružství, jaká se mohou odehrát skutečně jen tady.

 

Ukázka:

„Copak, ty nemůžeš dolů?“ oslovil ji a její zrak, zelený jako moře, se na něj upřel. 
Větev, na níž seděla, se zahoupala ve větru a kočičí drápky se ještě o něco hlouběji zaryly do kůry. Kočka si v téhle situaci rozhodně nelibovala. Možná ji tam zahnal nějaký pes.
Proč se vy kočky tohle nikdy nenaučíte? Psi na stromy lézt neumějí. Stačí vám vyšplhat dva metry a jste v bezpečí. Proč musíte pokaždé až úplně na vrchol? Pojď dolů, čičí!Pojď!“
Natáhl ruku a zahýbal prsty, jako by v nich držel jídlo.
„Čičičí.“ Kočka zamňoukala, nejspíš chtěla dát najevo, že zavolat nestačí. To Filipovi připadalo logické. Člověk uvězněný ve čtvrtém patře hořící budovy taky nesleze sám dolů jen pro-to, že ho o to hasiči požádají.
„Jenom klid,“ pronesl a švihl brašnou na zem. Plivl si do dlaní, chytil nejspodnější větev a vyhoupl se na strom.„Dostanu tě dolů, jen zůstaň, kde jsi.
V půli cesty na vrchol se zastavil a kochal se. V okolí jiné stromy nerostly, takže měl dobrý výhled na park i část města.Viděl knihovnu, školu, vodárenskou věž a postavičky, jak procházejí po chodnících, každá za svým cílem. V nitru ho po-lechtala představa, že si tu trůní a pozoruje lidi, aniž by o tom věděli. Skoro mu připadlo, jako by o nich mohl rozhodovat. Jako by mu patřilo celé město.Kočka nad ním zamňoukala, snad mu chtěla připomenout, že na záchranu nemá celý den.
„Jo, jo, už jdu.“ Filip lezl dál. Vtom mu uklouzla noha a jen blesková reakce zabránila mnohametrovému pádu. 
„Fuj,“ vyhrkl zadýchaně a pohlédl k zemi. 
„To bylo těsně.
  Kočka znovu zamňoukala.„No jo! Buď trochu trpělivá. Mohlo být po mně.“
Šplhal dál, až byla přímo nad ním.Vztáhl k ní ruce, ale o pár kroků ucouvla.
„Jdeš na špatnou stranu. Musíš se sama trochu snažit, jest-li se má tahle akce podařit. Pojď sem, nic ti neudělám. Chci ti pomoct.“ Na okamžik se zdálo, že kočka nemá v úmyslu se na něj spolehnout. Pak se začala pomalu přibližovat.
 „Jen tak dál. Bezva.“ Filip se natáhl, kam až to šlo, aniž by ztratil rovnováhu,a kočku uchopil. Když ji sundával z větve, prsty mu zajely do sametově hebké srsti.Opatrně začal slézat za pomoci jediné volné ruky. V druhé držel zvíře, jehož černý kožich podivně páchl. Jakoby spáleninou.
Ne, spáleninou ne, opravil se v myšlenkách.
Sírou. Páchne sírou.
Po několika metrech kočku pustil a nechal ji, aby zbytek cesty zvládla sama. Skákala z větve na větev jako černý stín,až nakonec hupsla na zem a pustila se do čištění kožíšku.Filip s žuchnutím přistál vedle ní.
„No, tak co se říká?“ obrátil se k ní a oprášil se. 
„Díky za pomoc,“ opáčila kočka a v mžiku zmizela mezi zelenými keři.
Autor: Kenneth Bogh Andersen
Vazba: pevná
Počet stran: 320
Formát: 13 x 21 cm
ISBN/EAN: 9788075292629
Překladatel: Daniela Mrázová
Nakladatel: Slovart / BRIO
Rok vydání: 2017
Edice: BRIO / Pro děti a mládež

 

 

 

 

Discover more from HRANATÉ šitíčko

Subscribe now to keep reading and get access to the full archive.

Continue reading