Tma, zima, hlad… Vše jen v šedých tónech.

Přemýšleli jste někdy o tom, jakou cenu má lidský život? To ráno měl ten bráškův cenu kapesních hodinek.“

 

Musím se přiznat, že původně jsem si chtěla dát pauzu od psaní recenzí a vůbec jsem neměla v plánu ji na tuto knihu psát. Ale protože je tak skvělá, tak si prostě alespoň krátkou recenzi zaslouží. Další kniha, která putuje na seznam těch mých nej.

14741834_10209805038955571_1420594209_n

 

Píše se rok 1941. Lině je patnáct let a těší se, že po prázdninách půjde na uměleckou školu. Ale jednoho večera k nim domů vtrhne sovětská tajná policie NKVD (pozdější KGB) a s její matkou a bráškou ji odvlečou pryč. Netuší kam, a co s nimi bude. A hlavně proč? Proč jsou už měsíc v tom špinavém vagonu smrdícím po výkalech? A kde je tatínek?

Čeká je deportace do pracovních táborů na Sibiři. Lina přežívá jen díky lásce k rodině, výtvarnému umění a kreslení obrázků všeho, co se v jejím okolí děje. A hlavně díky víře v život. Chce žít a přežít.

 

„Jeden člověk! Dva kbelíky! Někdo mrtvý?“ zavelel strážný. Zavrtěla jsem hlavou, celá dychtivá jít ven. Strážný ustoupil a já seskočila, ale ztuhlé nohy mě zradily a já upadla do bláta. (…) „Davaj!“ křikl strážný. Následovala série ruských nadávek a pak na mě plivl. Vstala jsem a přehlédla celou délku vlaku. Obloha byla šedivá a vytrvale pršelo. Uslyšela jsem křik a viděla, jak někdo vyhodil do bahna bezvládné dětské tělo. Nějaká žena se za mrtvolkou snažila vyskočit. Uhodili ji do obličeje pažbou pušky. Pak vyhodili další tělo. Smrt začala svou sklizeň.

 14798785_10209805043835693_1124877571_n

 

Knihu na toto téma jsem ještě nikdy nečetla. Jak lidé z gulagů žili, nebo spíše přežívali a jak obrovskou zimou trpěli. V šedých tónech je opravdu velice silný příběh, který by si měl přečíst každý.

Tohle je moje první kniha od Ruty Sepetys. Měla jsem jí už dlouho na seznamu a nyní, díky její nové knize Sůl moře (kterou už mám na cestě) se na ni konečně dostala řada a já jsem za ní moc ráda. Spisovatelka píše neuvěřitelně čtivě, nejsou zde žádná nezáživná místa a já hltala stránku po stránce, až byl najednou konec. Pak následuje epilog, který mě většinou u knih dostane, a přes slzy nevidím. Pak poznámka autorky, jak vše bylo a že je vše podle skutečných událostí, mnoho situací a zážitky jsou skutečné a zažili je její příbuzní. Jen postavy (až na jednu) jsou smyšlené.

14813553_10209805033875444_1768872536_n

Dočtu. Prohlížím si mapy v knize, které Lina kreslila, aby věděla, kde všude byla, včetně časové osnovy. Lidé byli na Sibiři vězněni dvanáct let. Dvanáctkrát půl roku bez slunce – každý rok půl roku polární noci. Sněhové bouře. Hlad. Vši. Tyfus. Kurděje. Omrzliny. Vše jen V šedých tónech. Dvanáct let se snažit přežít… Nedovedu si to představit. A tak se jen dívám na tu mapu… a pláču…

 

14793777_10209805047675789_1571971932_n14801251_10209805049635838_911497690_n

Discover more from HRANATÉ šitíčko

Subscribe now to keep reading and get access to the full archive.

Continue reading