Pláč

Představte si, že odjedete na výlet spojený s rodinnou záležitostí do Austrálie. Jedete jako rodina a vracíte se jako vdova bez dítěte. Noční můra? Ne, smutná a hrůzná skutečnost.
Joanna, Alistair a malinký Noah. Klasická rodina, kde štěstí má své pevné místo. Ale v pozadí už číhá neštěstí, tragédie, která Joanně obrátí její vysněny svět vzhůru nohama.

Když si začala s Alistairem, byl ženatý a vychovával desetiletou dceru. Úspěšný právník a člen významné politické strany, apelující na rodinný život a jeho hodnoty, se rozvádí a začínají nový, společný život. Vztahy s bývalou ženou jsou, mírně řečeno, napjaté, o to víc, když se i s dcerou odstěhuje do Austrálie a Alistair ztrácí kontakt. Prázdné místo v životě nezaplní ani nově narozený chlapeček Noah a rozhodne se o dceru bojovat. Se svou mladou rodinou se vypraví na dlouhý let do horké Austrálie a tím vše začíná. Odteď se píše nová kapitola, která rozhodně nemá šťastný konec.
Nelze zacházet do podrobností, abych nevyzradila příliš mnoho, ale důležité je, že Noah brzy umírá. Dlouhý let nesl velmi těžce, hodiny a hodiny proplakal a zoufalá Joanna ztrácí chladnou hlavu a panikaří. Nepomáhá houpání, ukolébavky, snad jen uklidňující kapky, kvůli kterým Joannu málem nevpustili do letadla. Ty kapky si zapamatujte.
Po přistání, za zvuků rádia, které hlásí rozsáhlé požáry, oba zjišťují, že Noah je mrtvý. A zrodí se plán. Šílený, zvrácený plán, který Joannu zbavuje posledních zbytků sil a sebeovládání. Vyplouvá na povrch pravá povaha jejího zbožňovaného muže a řeknu vám, že mi v tu chvíli byl neuvěřitelně odporný. Sobecký, sebestředný, vypočítavý a chladný manipulátor, který toho skrývá víc, než dává najevo. Noah je mrtvý a Alistair s Joannou se stávají hlavními aktéry policejního vyšetřování, které se ale od začátku ubírá naprosto mylným směrem.

Helen Fitzgeraldová dokázala napsat mistrovský thriller. Do této útlé knížky vměstnala vše, co výborné krimi má mít. Psychologický efekt, drama, zrůdnost a úžasnou čtivost příběhu. Kniha si na nic nehraje, na svých stránkách se nezabývá žádnými zbytečnými kudrlinkami, ale jde přímo k věci. Ztráta víry v to, co milujeme, je tak uvěřitelná, Joannino zoufalství je tak silné, tak pravdivé.
Vykreslení toho, jak se člověk pod tíhou tragédie dokáže změnit, nebo chcete-li, ukázat svou pravou tvář, je  dokonalé.  Získáte pocit, že se to snad může stát i vám, jen se vyhněte člověku, jako je Alistair, neboť ten vás stáhne na samé dno bez mrknutí oka.
Nemohu jinak, než knihu doporučit naprosto bez zábran.  Nenašla jsem jediné hluché místo, které by mě obtěžovalo. Prostě jen za mě kvalitní a dobrý příběh.