Návrat na Moonlight Plains
Příběh starý jako lidstvo samo. Příběh, kdy láska postrádá jakoukoliv rovnici a prostě přichází, nečekaně, bez ohledu na roční období, bez ohledu na to, zda je válka či mír. Bez ohledu na to, zda si to přejeme či ne. Prostě je zde a je na nás, zda ji chytíme a nenecháme si ji utéct, nebo se budeme řídit rozumem a uzamkneme do tajné přihrádky našich vzpomínek.
S autorkou této krásné knihy, Barbarou Hannay, jsem se setkala už jednou a to při její knize Utajená léta. A hned od prvních stránek si mne naprosto získala, ačkoliv nejsem zrovna romantický typ. Ale až se začtete do prvních řádků, prostě vás pohltí. Jednoduchostí, čtivostí a hlavně krásným příběhem.
V knize Návrat na Moonlight Plains se odehrávají dva příběhy ve dvou časových rovinách, aby se na konci stránek sešly. Ten z roku 1942 je vyprávěn z pohledu Kitty, mladé vnučky farmáře, která se provinila snad jen tím, že byla naivní a zamilovaná. Kitty, která nyní žije v pečovatelském domě, prožila v krušných a temných časech druhé světové války, vztah, od počátku odsouzený k záhubě. Nedaleko farmy, kde žila se svým strýčkem, se zřítilo americké, vojenské letadlo se dvěma piloty. Myslím, že už toto leccos napoví a nebudete daleko od pravdy, když si domyslíte, že se zamilovala do jednoho z nich. Do vysokého, černovlasého Američana, s příznačnou přezdívkou Princ. Čekáte happy end? No, uvidíme, nemůžeme předbíhat, ale věřte, že za války šťastných konců bylo jen velmi poskromnu.
Kittyin vnuk Luke je babiččiným oblíbencem a farmu Moonlight Plains má v krvi. Co na tom, že zub času a termiti si na celém domě vybrali svou daň. Jeho snem je uvést jej do původního stavu a vrátit mu jeho zašlý lesk. Babička jej v tom podpoří a nejen to. Snaží se jej dát dohromady s mladou vdovou Sally, novinářkou na volné noze, stále truchlící pro svého mrtvého manžela, ale na její vkus už moc dlouho.
Co by to byl za příběh, kdyby v něm nebylo alespoň malinko dramatu, bouří a nedorozumění. Luke a Saly kolem sebe krouží, i když je to k sobě mocně přitahuje. Ale jak už to tak bývá, city jsou divná věc, ovládnou nám myšlenky i jednání a brání nám jednat tak, jak bychom chtěli.
Málem bych zapomněla zmínit tajemné dopisy, nalezené v pozůstalosti starého pána, Američana, bývalého pilota, které nalezne jeho dcera. Už tušíte, kdo by to mohl být? Nechápe tu ohromnou sílu citů, která z nich přímo čiší a rozhodne se jakousi Kitty, pro níž byly dopisy určeny, vyhledat a přijít tajemství na kloub.
Při slavnostním otevření domu na Moonlight Plains vychází celá stará pravda najevo a právě v tu chvíli přichází onen šťastný konec. Nebo že by snad nebyl až tak šťastný? Jste zvědaví?
Barbara Hannay je spisovatelka, která psala převážně sladkobolné románky. Nejspíš ne vše bych dokázala přečíst, ale její poslední dva romány jsou prostě to pravé i pro mne. Nejen, že se u nich dá báječně snít, ale zároveň se můžete kochat nádhernou australskou krajinou, do které své příběhy zasazuje. Divoká buš, stádo dobytka a spalující slunce vám budou průvodcem a právě toto mne na jejich knihách fascinuje. A když se k tomu přidá staré tajemství, které prostě musíte rozluštit, vznikne z toho kráska, kterou jsem právě dočetla. U čtení se nudit nebudete, žádné přeskakování řádků, či stránek. Návrat je velmi čtivé dílo, bez jakýchkoliv zádrhelů, prostě jen milostná píseň s nádechem smutku. A věřte mi, až se začtete do prvních řádků, dáte mi za pravdu, že tato australská rodačka to prostě umí.