NALEHKO

Dva lidé, tři týdny, osm zemí a žádná zavazadla…

 

Clara je dívka, která trpěla depresemi. Jeff je tak trochu jiný profesor libující si ve zvláštních experimentech a podivném oblečení. Dali se dohromady na internetové seznamce a teď se rozhodli vydat se na cestu do Evropy. Ale tak trošku jinak… Žádné plány, žádné hotely, žádná zavazadla. A žádné šaty na převlečení. Mají jen to, co se jim vejde do kapes.

Turecko, Řecko, Chorvatsko, Maďarsko, Skotsko, Anglie… Jak to asi dopadne?

Když stojíte na letišti bez zavazadel, je to jako sen, ve kterém jdete na nějaký večírek a zjistíte, že jste jediná, kdo je tam docela bez šatů. Cítila jsem se jako nahá.

Vadila mi nejistota vztahu, který mezi sebou Jeff a Clara mají. Sama bych na takovou cestu nejela s nikým, o kom vlastně nevím kdo je, anebo co mezi námi je. (I když popravdě, naliju si čistého vína, já bych na takovou cestu „Nalehko“ nejela asi nikdy. S mým věčným problémem vejít se do limitu dvaceti kilogramů na zavazadlo, je to víc než zřejmé J.) Za to jsem Claru obdivovala. Vydat se na tenhle druh výletu a ještě s flegmatickým, nic neřešícím Jeffem, to chce velkou kuráž. Ale přesto jsem si při čtení říkala: „Holka, ty jsi blázen. Kam si se to vydala? Navíc s člověkem, o kterém si říkáš, že je divnější než ty a stále nad jeho divností dumáš?“

Asijská strana Istanbulu je domáčtější než evropská, protože v ní žije pracující třída. V přístavišti Kadikoy olizovaly bílé čepičky vln vlnolamy ze starých kamenů, kde nahrbení nad pruty postávali v řadě rybáři.

 

Clara během cestování Evropou vzpomíná, jak se s Jeffem seznámili, kde měli první rande a jak zněl jejich inzerát na seznamce, kde se dali dohromady. Časové prolínání je plynulé, jen mi trošku překáželo v cestování. Stejně jako trochu moc filozofování v Clařině hlavě.

Kniha mi zase o něco víc přiblížila couchsurfing, což je vlastně přespání u cizích lidí doma, který tento pár na cestách provozoval.

Protože nejsem samozřejmě znalec všech památek, ale vše mě zajímá, tak jsem si hned místa v knize, která jsem neznala, hledala na netu. Třeba úžasný Efes nebo Hagia Sofia v Turecku. Jen jsem se kochala jejich krásou a představovala si, jak tam Clara s Jeffem bloumají v těch jejích zelených šatech a jeho humřích kalhotách.

Stará čtvrť Plaka, zvlněné bludiště se schodišti z kočičích hlav, malými náměstíčky a úzkými uličkami, ústila u vysokého výběžku, na kterém se nad Athénami tyčel Parthenon jako lesknoucí se koruna pod modrofialovou oblohou. „Tady se tomu říká čtvrť bohů,“ informovala nás Veroniki.

Mé srdéčko plesalo při čtení o Řecku a milovaných Athénách. Když Clara s Jeffem procházeli mně tolik známými místy, kde jsem byla – nádhera. Miluji Řecko jako takové celé. Jeho kulturu, přírodu, lidi, jídlo, moře, ostrovy. Já si cestování v knize prostě opravdu užívala.

Ten způsob, jak spisovatelka popisuje každou památku, každé místo, poví vám něco málo o historii, je nevídaný. Jen když ty řádky čtete, chcete na tom místě být. Chcete se podívat na tu úchvatnou Akropoli, projít Propylajemi, zhluboka se nadechnout, cítit tu vůni moře, historii a vidět tu nádheru…

Samotná Akropole je stejně pozoruhodná – zšeřelá náhorní plošina z mramoru, na které stojí kamenné chrámy, i když všichni přicházejí kvůli Parthenonu. Přestože jeho obrovské dórské sloupy obaluje kostra z lešení, Parthenon dominuje nejen Akropoli, ale i Athénám.

Nalehko je vtipná story psaná podle skutečnosti, ale není to úplně cestopis. Každopádně by si jí měl přečíst každý, kdo miluje cestování nebo knihy o něm. A co je super? Podle příběhu se už natáčí dokonce film.

A ještě jedna věc mi vlastně vrtala hlavou: „Proč se proboha ani jednou nevykoupali v moři?? …Blázni.“

Bláznivý nápad. Bláznivá láska. Bláznivá cesta a dva blázniví lidé. To je Nalehko.

 

Moc děkuji nakladatelství Metafora za recenzní výtisk.

Knihu koupíte zde.

 

 

Název: Nalehko

Napsala: Clara Bensen

Nakladatelství: Metafora