Moje uši umí číst a s fotrem se nedá šít
Je až neuvěřitelné, kam se fejsbůkový táta se svým Čeňkem dostal.
První díl zábavného deníčku moderního fotra jsem četla v papírové podobě. Druhý díl četly moje uši. Při šití prostě musím číst ušima:-)
Asi by se mi líbilo, kdyby jednotlivé díly (předpokládám, že budou další, neb Čeněk stále roste) byly v jedné knize vydané naráz (to by ale Dominik a Nataša neměli co jíst, o Čeňka se nebojím, ten si něco uloví., než takto rozkouskované na malé knížečky, které jsou vlastně pořád o tom stejném a stále stejně stejné, ale nenadělám s tím nic. Chápu, že je to vydáváno tak, jak mládě roste a proto to musí být postupně.
Neskutečně se mi líbí, jak si autor hraje s humorem a se slovy. Jeho obraty jsou dokonalé a ty tečky na konci vět tomu dodávají šmrnc.
Humor je přímočarý, místy sice násilně vyrobený, ale přesto se člověk musí tlumit od začátku do konce. Tedy u některých historek člověku až zatrne a zapřemýšlí, jestli je to vůbec možné a zda tatínek náhodou není nesvéprávný idiot.
Co se příběhu samotného týká nemůžu si vzpomenout na žádnou konkrétní hlášku. Ono je totiž nesmírně těžké zapamatovat si celou knihu. Od začátku do konce je to jedna dlouhá hláška. Mám pocit, že i spojky byly nadmíru zábavné. Tak, jak jen spojky mohou být. Skvělé na vyprávění o mateřské dovolené v podání chlapa je to, že má prostě pravdu. Na rozdíl o nás žen, on si nebere servítky. Když se Čeněk posere, tak se prostě posere a pokud možno do mikiny, ve které je zabalený a posere i autosedačku. Čeňkův táta nevykresluje mateřskou dovolenou jako nejbáječnější období v životě rodiče, ale jako upřímné peklo, jaké to ve skutečnosti je. Nemá potřebu halit pravdu do růžových obláčků před svým okolím, tak, jak to děláme my maminky. A taťkové – jestli jste tuto knihu nečetli, tak to koukejte napravit. Protože konečně vám CHLAP vysvětlí, že si doma celý den neválíme šunky a mateřská dovolená opravdu není dovolená!
A teď něco k audioknize jako takové.
Mé uplně první nadšení bylo, když se ozval hlas předčítače. Já jsem ulítlá na Top Gear a jakmile mi začal první kapitolu číst mrňavec Richard Hammond, věděla jsem, že to bude dokonalé. A? Bylo. Dominik okamžitě dostal v mé hlavě podobu Richarda a naprosto bezvadné čtení Filipa Švarce dalo knize tu třešničku na dortu. Asi si poslechnu i první díl. Fakt to nemělo chybu.
Ale šít se u ní nedalo, za to se u ní výborně páralo a párátkem se následně bodalo do prstů. Jak jsem se tlemila, tak mi to více méně skoro pořád pod tím šicím strojem ujíždělo. Nebo jsem dostala záchvat smíchu a přes slzy jsem neviděla na jehlu. A musím říci, že mě to kolikrát brutálně rozčilovalo, protože jsem zrovna šila čtecí polštář pro OneHotBook. No, nakonec jsem ho nějak zvládla a raději se Čeňkem nechala inspirovat a s koncem audioknihy ušila Obludu.
Takové ty mezi kapitálové hudební vložky příjemně oddělovaly jednotlivé příběhy a nechaly mě vstřebat vyprávění předešlé a trochu jsem se u nich i uklidnila a nabrala síly na další.
U audioknížky jsem prožila krásných pět a třičtvrtě hodin párání a slyšela neuvěřitelných třicet sedm kapitol. A stálo to za to! Teď už musím končit, v chůvičce je nějaký bordel a musím jít zkontrolovat, jestli si naše dítko nehraje na Čeňka. Mládě poslouchalo se mnou..
Deníček moderního fotra 2 – tady najdete rovnou i ukázku:-)
A za hranaté děkujeme OneHotBook za recenzní výlisek:-)