Za eknihu děkujeme nakladatelství host

Ve městě Bulikově platí trochu zvláštní zákony. Poté, co ho dobyl do té doby pokořený národ, Saypuřané, je velmi důsledně zakázáno věřit v původní božstva. A ministerští úředníci každou zmínku o zázracích a divech důsledně stíhají. Je zapovězeno kouzelné věci vlastnit, mluvit o nich, nebo je dokonce používat. Sochy a chrámy jsou zbořeny a městu vládnou právě ti opovrhovaní saypuřané.

Problém je v tom, že magické předměty pravdu existují a zázraky se dějí. Leč dosazení správci Bulikova zoufale tají jejich existenci před původním obyvatelstvem v naději, že lidé zapomenou. Zároveň však pověří svého historika, aby tuto magii tajně studoval na univerzitě, kam mají místní přístup zakázán.

A máme tu vraždu.

Vyšetřit historikovu smrt přijíždí (vlakem  ) vysoce postavená tajná agentka, vyzbrojená pověřením od tetičky (shodou okolností ministryně zahraničních věcí  ), silnými brýlemi a poněkud zabijáckým a tajemným tajemníkem. Samozřejmě se skvěle vyzná v zakázaných kouzlech a občas je i používá.

A příběh se nám rozjede jako na drátkách. Máme tu utajení, spiknutí, společenskou událost, přepadení, honičku v autech, dávného milence a probuzenou příšeru.

Ministerstvo dál popírá a tají všechny zázraky, které jsou běžně, i když potají, obyvateli Bulikova provozovány.

Vynořuje se dávno mrtvý bratr, milenec se obětuje a umírá, zato se uvažuje o návratu ztraceného krále. Dalo by se říct, že kniha obsahuje všechno. Kromě překvapení. Děj je jednoduchý a jediným tajemstvím je zdroj moci ministerstva a jeho ignorance. Trochu záhady skýtají i bulikovská božstva, ale protože tak trochu jsou a zase chvílemi tak trochu nejsou, příběh by se bez nich asi docela dobře obešel.

Ale protože božího původu, jak se nakonec ukáže, je i naše neohrožená agentka, je nakonec ministerstvo dobyto a vše se v dobré obrátí.

Zdá se vám to zmatené? Myslím, že je.

Těžko říct, jak velký podíl na rozpačitém vyznění knihy má překlad. Příběh je vyprávěn v přítomném čase, snad pro zvýšení akce. Bohužel dlouhá souvětí a neobratná vyjádření nutí čtenáře rozplétat autorovy myšlenky, děj klopýtá a zadrhává se.

A moje hodnocení? Každá kniha má svého čtenáře. Sice jsem jí přečetla, ale nejsem její čtenář. Urbanistická fantasy pro mladší ročníky nebude nic pro mne. Kniha potenciál má, autor taky. Ale.. Škoda, ta jediná opravdu zajímavá myšlenka, o vztahu lidí a jejich božstev by zasloužila lepší zpracování. Uvidíme, kam se vše posune, pokud bude další pokračování.

Rita

 

Názory jiných, převzato z HOST

„Oslňující, důmyslný a veskrze moderní příběh… Představte si Chinu Miévilla a George R. R. Martina zaseknuté ve výtahu jen s notebookem a jste skoro tam.“ – Nerds of a Feather

„Dokonalá urban fantasy, v níž putujete městem plným nekonečných schodišť a alternativních světů… V ruinách tohoto záhadného města se zjevuje pestrý a zábavný panteon starých bohů a Shařin zabiják vyráží do nepřetržité akce.“ – Washington Post

„Nezapomenutelně surrealistické město… Čtenáři hledající opravdu osvěžující fantasy prostředí by se měli vydat do Bulikova a přivítat jeho dobytí.“ – New York Times Book Review

 

 

Anotace:

Atmosférický fantasy román o živých špionech, mrtvých bozích, pohřbené historii a tajemném, stále se měnícím městě

Město Bulikov se před mnoha lety těšilo přízni Božstev a podmanilo si celý svět. Ale poté, co byli jeho ochránci za podivných okolností zavražděni, se z dobyvatele stal dobývaný; pyšná historie Bulikova byla vymazána a zcenzurována, pokrok se zastavil a z někdejší prosperující metropole se stala jen další koloniální výspa nové světové geopolitické mocnosti.

Do tohoto zatuchlého, zpátečnického města přichází Shara Thivaniová.

Oficiálně je tato tichá a nenápadná žena jen další obyčejnou diplomatkou, která do Bulikova přijela hájit zájmy utlačovatelů. Neoficiálně je Shara jednou z nejlepších agentek ve své zemi a jejím úkolem je vyšetřit brutální vraždu zdánlivě neškodného historika. Jak se Shara noří do tajemství neustále se fyzicky i politicky měnícího města, začíná tušit, že bytosti, které kdysi Bulikov ochraňovaly, nemusejí být tak mrtvé, jak se zdá.