Chlapec na vrcholu hory

Když vyšel „Chlapec v pruhovaném pyžamu“ bylo ho všude hrozně moc a já se na něj lidově řečeno vyprdla. Pak ale vyšel „Chlapec na vrcholu hory“ a já si řekla, že to prostě zkusím. A dobře jsem udělala. Teď si pořídím i toho v pyžamu.

John Boyne mě velmi překvapil svou představivostí a vypravěčským umem. Měla jsem pocit, že to co popisuje, se opravdu stalo. Jakoby tam byl a nebo měl po ruce nějaké historické prameny. Příběh je tak neuvěřitelný, až je uvěřitelný. Co když opravdu existoval někdo, kdo měl od útlého dětství poměrně vřelý vztah s Hitlerem?

Bylo velmi zajímavé procházet myšlenkové pochody malého chlapce, který vlastně vůbec nevěděl, co se kolem něj děje a neuměl správně vyhodnotit rozsah nejen svého jednání a přístupu. Bral věci tak jak mu byly předkládány a tvrdošíjně si šel svou cestou pravdy. Kterou mu ovšem vytyčil mantinely sám Hitler. A Pierrot se striktně držel až do poslední chvíle mezi nimi. V knize byla skvěle popsána a vystihnuta neskutečná schopnost manipulace samotného Hitlera. Přečetla jsem poměrně dost knih z této doby a teprve teď se mi asi podařilo pochopit, jak mohl být jeden jediný člověk schopen hýbat myslí ostatních lidí. Přiblížilo mi to i druhou stranu, která se takhle zblbnout nechala. Jak pár přesně mířených slov dokáže přimět někoho, aby se obrátil ke svému nejlepšímu příteli zády či odsoudil svou rodinu, je až neuvěřitelné. Kniha mi dovolila nahlédnout do mysli jiných lidí. Já vím, že to je jen fikce, ale postavena na reálném základu lidského smýšlení. Nestalo se to, ale tak nějak lidi v té době prostě fungovali.

Boyne píše čtivě a jednodušše. A já vždy dokáži ocenit příběh napsaný tak, že mi nepřekáží zbytečné věty, slova, děje a okliky. V jednoduchosti je krása a u některých příběhů je to více než potřeba. Už teď se těším na Chlapce v pruhovaném pyžamu. Boyne určitě má v mé knihovně čestné místo a doufám, že jeho knih bude více.

Děkuji tímto Slovartu za další skvělou knihu.

Anotace:

Když osud malému Pařížanovi Pierrotovi určí, že bude žít u tety na vrcholu hory, nemá chlapec ještě ponětí, kam se svět řítí. Jenže píše se rok 1935 a tajuplný dům, kde teta pracuje jako hospodyně, je zlověstný Berghof, horské sídlo Adolfa Hitlera. Vůdce si vezme Pierrota pod svá ochranná křídla a uvrhne ho do neznámého, nebezpečného světa moci, tajemství a úkladů – a chlapec si bude muset zvolit, na kterou stranu se přidá.

John Boyne je jeden z nejznámějších a nejoceňovanějších irských spisovatelů exceluje jako autor knih pro děti i dospělé. Nejvíce ho proslavil dojemný válečný příběh Chlapec v pruhovaném pyžamu, který se stal celosvětovým bestsellerem a dočkal se i filmového zpracování. Knihy Johna Boynea již byly přeloženy do 45 jazyků.

Autor: John Boyne
Vazba: pevná
Počet stran: 240
Formát: 13 x 21 cm
ISBN/EAN: 9788075293947
Překladatel: Petr Štádler
Nakladatel: Slovart / BRIO
Rok vydání: 2017

Ukázka:

 APITOLA 
 
PRVNÍ
Tři rudé skvrny na kapesníku
 Ačkoliv otec Pierrotu Fischerovi nezemřel ve Velké válce, jeho matka Émilie vždy prohlašovala, že ho válka zabila.
Pierrot nebyl jediné sedmileté dítě, které v Paříži žilo jen s jedním rodičem. Chlapec, který seděl ve škole před ním, matku neviděl už čtyři roky, od chvíle, kdy utekla s prodejcem encyklopedií, a tříd-ní tyran, který Pierrotovi kvůli jeho nevelkému vzrůstu říkal „Le Petit“, měl pokojík nad trafikou svých prarodičů na Avenue de la Motte-Picquet. Většinou se tam zabavoval tím, že z okna házel kolem- jdoucím na hlavu balonky s vodou, načež se zapří-sahal, že s tím nemá nic společného. A v přízemním bytě přímo v domě, kde bydlel Pier-rot a který stál na nedaleké Avenue Charles-Floquet, žil jen s matkou Anshel Bronstein, Pierrotův nejlep-ší kamarád. Otec se mu dva roky předtím utopil přineúspěšném pokusu přeplavat kanál La Manche.Pierrot a Anshel se narodili jen pár týdnů po sobě a vyrůstali prakticky jako bratři – když se jedna matka potřebovala trochu prospat, druhá se postarala o obě děti. Ale na rozdíl od spousty bratrů se Anshels Pierrotem nikdy nehádali. Anshel se narodil ne-slyšící, a chlapci si záhy vytvořili vlastní znakový jazyk, kterým spolu snadno komunikovali. Hbitými prsty uměli vyjádřit vše, co potřebovali. Dokonce jeden druhému místo jména vymysleli speciální symbol. Anshel dal svému kamarádovi znak pro psa na znamení toho, že je Pierrot vlídný a věrný, ten zase Anshelovi, o němž každý prohlašoval, že je to nejchytřejší chlapec ze třídy, vybral znak pro lišku.Takhle to vypadalo, když jména ukazovali: Většinu času trávili spolu, kopali si na Martových polích a četli stejné knížky. Byli tak dobří kamarádi, že Anshel Pierrota jako jediného nechával číst povídky, které v noci psal v pokojíku. O tom, že by se její syn chtěl stát spisovatelem, nevěděla ani madam Bronsteinová.

Discover more from HRANATÉ šitíčko

Subscribe now to keep reading and get access to the full archive.

Continue reading