Rekonstrukce/demolice – Můj milý deníčku (červenec -říjen 2014)

Jak jsme rekonstruovali náš „malý“ byt před příchodem Čudly. /červenec- říjen 2014

„Budeš táta!“ – a tím to všechno začalo. Padlo rozhodnutí, že musíme nachystat pokojík pro dítko rozverné. Prý jen vymalujeme, ať tam má čisto a neplesnivo (ano, ano – sklepní byt je dobrý na to, že při umývání oken nehrozí smrt, ale ta vlhkost…). Tak se začalo malovat a čistit. A copak jsme to našli? Elektrika v hliníku? Šup s ní do Humpolce. Aspoň v dětském pokoji a třeba chodbě a tak. Zbytek bytu se udělá později. Ale když už jsme v tom, co kdybychom to udělali celé? Pak na to nebude čas s Čudlou a bude to náročnější. Tak uděláme jen půlku bytu. Třeba ještě s kuchyní. No, ale přeci jen – obývák a ložnice by to taky potřebovali. Když už , tak už. No a z poslední místnosti uděláme pracovnu a ateliér! No jasně! Skvělý nápad! Uděláme ten 4+1 celý! (A pořídíme novou kuchyň, plovoučku, koberec..ect..ect..ect..) A už to jelo. Místnost po místnosti, několik měsíců dovolené Zlaté písky, Hotel Malta. A to jsme v tom bydleli! Škatulata hýbejte se! Udělali jsme jednu místnost, do té vystěhovali jinou, v další bydleli i se skladištěm. No prostě krása nevítaná:-). Není nic lepšího, než se ráno probudit v nové ložnici, spokojeně pohlédnout na akumulačky, které na své místo přesunul muž s kamarádem pomocí zdvihu na motory, vlézt do zaprášeně vyčištěných bačkor, otevřít dveře do „obýváku“ a šlápnout do hromady suti a cihel:-) Cestou na toaletu vám přejí dobré ráno díry ve zdi, obnažené cihly,kablíky táhnoucí se jako sopel z nosu po celém bytě a smutný kukuč kdysi žlutého psa, kterého pokrývá souvislá vrstva prachu. V koupelně se už ani nesnažíte zametat a k snídani se opět spokojíte s chlebem, máslem a betonovým popraškem. Uděláte si čaj/kávu a vůbec vám nepřijde divná sádrová chuť cukru. Možná až později, když vám stuhne výraz v obličeji, protože si opravdu místo cukru do pití dáte lžičku sádry z vedlejšího pytlíku. Pak vás napadne spásná myšlenka! Chudák muž je celý den v práci, jezdí tam na šestou, aby byl brzy doma a mohl pokračovat v předělávání rodinného hnízdečka pro Čudlu. Já mu pomůžu! Jsem celý den sama doma se psem, tak to nějak zužitkujeme! Ale všeho s mírou, jsme v pátem měsíci:-) Tak najdeme monterky, nářadí, kyblíky a rozhodneme se se psem, že zazdíme obnažené cihly a nataženou elektriku. Jak to ale udělat? Hele, vrtačka, míchátko, malý kyblík..tak to vezmeme po troškách. Tak jsem si začala míchat omítku. Když už se tvářila, že bude OK, nechala jsem jí zavadnout, popadla zednickou lžíci a udělala první plesk do spáry ve zdi. Upadlo to na podlahu. Po pár pokusech jsem zničila lžíci, zasvinila podlahu a na zdi nic nebylo. Tak jsem drahou lžíci zahodila na hromadu suti a prohlásila, že nejlepší nástroj jsou ruce. Nabrala jsem do dlaně bochánek, pořádně se rozpřáhla a s bojovným pokřikem „Drž ty svině!“ jsem nebohou omítkou švihla proti zdi. Ozvalo se PLESK! a drželo to.Tudíž jsem usoudila, že takto udělám celou místnost. A taky jsem to tak udělala:-) Ještě štěstí, že nechodím na manikůru:-). Po pár hodinách vyjeveného koukání našeho psa, co to tam provádím, jsem měla zaházeno. Prknem jsem to srovnala do křiva a šla hledat pytel se štukem. To byla větší sranda, zdi jsem vyhladila do úplného vyhlazení. nejvíce mi dal zabrat kus jedné zdi, kde nic nedrželo, tak jsem tam dala vše, co mne napadlo. Kde držela omítka, byla omítka, o kousek vedle sádra, pak síťka a perlinka, někde jen cement. Prostě pečvork na zdi zamaskovaný centimetrem štuku:-).Kdyby to viděl nějaký zedník, tak roztrhá svůj výuční list a uteče. Takových bezva příhod z naší rekonstrukce je mnohem více. Těch pár měsíců bylo peklo, ale teď v novém, opraveném, čistém a hlavně v posteli, tři dny před termínem, kdy má Čudla vylézt, jsou to krásné vzpomínky:-). Jen můj muž prohlásil, že musí schovat všechny vrtačky, míchačky, hřebíky, hmoždinky a další ryze ženské záležitosti, jinak by mě musel zabít. No co, až některé poličky spadnou, sloupne se omítka nebo vyleze drát ze zdi, tak bude mít aspoň co opravovat:-)