Lidé, zvuky, vůně… Nic z toho nemám rád. Jsem autista. KLUK Z KOSTEK.

„Život je dobrodružství, ne procházka.“

 

Právě jsem knihu dočetla a jsem plná dojmů. Takže v úvodu musím zvolat: „Jééžiš, to bylo tak krásný, tak dojemný a výjimečný!“

Alexovi se rozpadá život. Odchází na nějaký čas od rodiny, jeho žena Jody s ním už nedokáže dál žít. Nevychází se svým autistickým synem Samem, všem povinnostem a vlastně i synovi se vyhýbá. V podstatě se ho bojí a hrozí se jakéhokoliv konfliktu s ním. Nakonec přijde ještě o práci a cítí se úplně na dně. Rozhodne se jednat – nejprve rodina a Sam, poté práce. Snaží se najít si k Samovi cestu, bere ho do oblíbené kavárny, na procházky a začne s ním hrát hru Minecraft. Díky sdíleným dobrodružstvím ve videohře spolu konečně začnou komunikovat a chápat jeden druhého. Sam se začne víc otevírat a díky hře se učí novým věcem a jak reagovat na okolí. Může počítačová hra dát opět dohromady celou rodinu? Může obnovit pouto mezi otcem a synem?

„Kdyby chtěla letět do Londýna na Heathrow, trvalo by jí to sedm hodin patnáct minut,“ uvažuje Sam. „Mohla by letět z letiště Toronto Pearson. Letadlem British Airways nebo Air Canada. Proč se nevrátí?“ „Cestování jí baví,“ odpovím. „Ráda poznává nové věci.“ (…) „Já můžu poznávat nové věci i tady. A taky na Mapách Google. Na Mapách Google taky můžu poznávat nové věci.“ „Já vím, ale to není úplně to samé, ne? Nejsou tam všichni ti lidé, zvuky, vůně…“ „Nic z toho nemám rád. Jsem autista,“ řekne.

 

Autor Keith Stuart vycházel ze svého vlastního života. Sám má syna Zaca – autistu. A i jemu se díky Minecraftu podařilo syna lépe poznat. Tato hra mu velice pomohla a není jediný. Minecraft není možná vzdělávací hra, ale pomáhá autistům a lidem, kteří jsou prostě jiní, začlenit se do společnosti. Pomáhá vypořádat se s nástrahami vnějšího světa, pomáhá rozvíjet jejich fantazii a tvořivost. Je toho mnoho, díky čemu je Minecraft výjimečný a hodně osob je do něj zapálených. Tolik lidí se díky němu naučilo poznávat své takto postižené děti. A to je přece úžasné, ne? Měli bychom vývojářům poděkovat. Jejich hra dělá divy a pomohla již mnoha rodinám!

Příběh je prostě skvělý. Je poutavý, výborně zpracovaný, dojemný a je prostě ze života. Ano, zase jsem si poplakala. Jsem prostě „cíťa“. Ale byly to slzy dojetí, souznění, soucítění a štěstí. Tahle kniha vám dá nahlédnout do dětské duše, ale také do duše tatínka. Zmateného tatínka tím, že jeho syn není „normální“ a snaží se vyhýbat těm neustálým eskapádám, které jeho výchova přináší. Řev, pláč, záchvaty vzteku a vzpírání se. Ale on tu duši dítěte, díky hře Minecraft, pochopí a zjistí, jak moc je šťastný, pyšný a hrdý táta. Hrdý na svého syna a silnou, výjimečnou ženu. Hrdý na celou svou rodinu, která je pro něho vším…

 

Moc děkuji KNIHCENTRUM.CZ  za recenzní výtisk.

Knihu koupíte zde.