Dubnová čarodějka
Mno. Sedím tu a přemýšlím, co mám vlastně o této knize napsat. Hlavně to napsat nějak kulantně. Kniha sama o sobě je brilantní. Ale ta Desireé…
Vlastně naprosto nekulantně mě Desireé štvala. Minimálně v první půlce knihy hodně. Pak už mě štvala o něco méně. A na konci už vlastně vůbec. Ta postava mě tak strašně zklamala. Tolik záště, nenávisti, sebelítosti a pomstichtivosti. Holka zralá na facku, protože ochrnutí neochrnutí, takhle se prostě člověk chovat nemá. A kdyby měl sebevíce vlastních důvodů a uměl s kouzelnickou hůlkou zacházet jak lord Voldemort (no dobře, tady to zas tak těžké asi nebude, on byl tak trochu lama:-))
Je mi to prostě líto, ale „hlavní postava“ mi byla prostě nepříjemná a nesympatická. Ovšem to neznamená, že nebyla výborná. Víte jak to myslím? Záporňáci jsou prostě svině, ale stejně některé máme rádi a tajně jim fandíme. A na konec se stejně příjde na to, že záporáci vlastně nejsou. (Třeba Snape).Tak přesně takové to já mám s Desireé.
Než se ovšem ozvou hlasy čtenářů „autorka tím myslela to a to a ukazuje na ten a ten problém“ – ano, to já vím a jasně to z knihy chápu, protože je to tam vsunuto dost výstižně, ale to neznamená, že musím mít Desireé ráda.
Birgitta -ano, téhle mi bylo nejvíce asi líto ze všech sester. Ani nevím proč, ale to ona mi připadala nejvíc bezmocná a jako tak, která potřebuje pomoci nejvíce. Člověk, který je tak psychicky mimo a v takových sračkách by potřeboval buď dorazit a nebo násilím z toho vytáhnout. Nic po dobrém, jen a jen po zlém.
Margareta – nevím proč, ale vnímala jsem jí tak trochu jako mužatku. Takový ten typ „všechno vím, všechno znám a všude jsem byla třikrát.“ Taková ta ranařka u piva, co si sama opraví karbec pomocí vatových tyčinek a pilníku na nehty. Její příběh mě nějak minul, nebyl pro mě podstatný a nechával mne chladným.
Christina – postava, která mi byla asi nejbližší. Hlavně kvůli jejímu vztahu s matkou. Proč se s tou krávou nebetyčnou stýkala? Takové lidi člověk ve svém životě nepotřebuje. Christina je podle mě tak trochu psychická masochistka. Na jednu stránku jí sice chápu a rozumím jí, ale i tak jsem měla sto chutí na ní přes stránky mluvit a říct jí „poslat někam jsi jí měla už dávno a jde to, věř mi…hned by se ti lépe dýchalo.“ Byla mi i sympatická svým přístupem k domu a domovu. Ano, její příběh mě velice zajímal a vůbec by mi nevadilo přečíst si o ní mnohem více.
Ta kniha je skvělá. Je perfektně napsaná, skvěle přeložená. Děj nádherně plyne a i přes počáteční zmatky mezi sestrami a přeskakováním mezi jejich příběhy jsem knihu hltala. Autorka je pro mě osobně příjemným objevem.Její styl popisu a vyprávění mi sedne jak poklice na hrnec. Většinou mám problém s tím, že autor umí držet dějovou linii a je rozený vypravěč, ale popis charakterů a ostatního mu prostě uniká a dohromady to spolu neladí. Tady je to v naprostém souladu. Líbilo se mi to tajemno okolo, ty emoce, charaktery jsou dost realistické, vztahy krásně vykreslené a propletené. Často jsem měla pocit, že postavy mohou z knihy vystoupit, sednou si vedle mě a sami mi začnou svůj příběh vyprávět. Jedním slovem váu.
Kniha se pro mě stala trochu osobní záležitostí. Velmi často jsem v tom nacházela něco z vlastního života. Rozvrácené rodiny, vztahy sourozenců, matka na přesdržku, život na zcestní, rodinné problémy ect..ect…ano, je to kniha dost osobní. Ne trochu. Já většinou nedávám žádné číselné hodnocení, ani zvězdičkové či jiné obrázkové. Ale kdybych to dělala, dám patnáct vrabčáků z deseti možných racků.
A já posílám jednoho racka do nakladatelství Metafora a děkuji za výtisk. Jako vždy výborná volba.
Anotace:
Strhující příběh v tradici magického realismu… Román o hloubce ducha a síle imaginace.
Brilantní mozek uvězněný v bezmocném těle, trýzněném spastickými záškuby, příběh „mrtvého“ těla, v němž tepe živý duch.
Desirée, němá a ochrnutá dívka odsouzená k životu mezi čtyřmi stěnami nemocničního pokoje… Za dlouhých nocí jí dělají společnost Einstein, Hawking, Ginzburg a jiní, i když jen prostřednictvím svých knih. Tam venku, za zdmi nemocnice, jsou její tři sestry – Christina, Margareta a Birgitta. O její existenci ale nemají tušení. Lékařka, fyzička – a prostitutka.
Naléhavé a podmanivé vyprávění začínající ve Švédsku padesátých letech 20. století. Zpěv o lásce, touze a věrnosti, ale také o beznaději, aroganci a lhostejnosti.
Švédská spisovatelka Majgull Axelssonová, původním povoláním novinářka, se už na počátku své tvorby zaměřila na problémy slabých a bezmocných, především na zneužívané děti a dětskou prostituci. Zatím největší úspěch a jednu z nejprestižnějších švédských cen, Augustovu cenu, jí vynesla právě Dubnová čarodějka. (A já se nedivím, že jí vynesla cenu)
Originální název: Aprilhäxan
Poprvé vydáno celosvětově: 1997