„Nejmenuji se Miriam… bývala jsem Malika“

 

„Kolik je hodin, jaký je rok, kdo jsem, jaké nosím jméno?“

Erik Lindorm

 

Když Miriam slaví pětaosmdesáté narozeniny, dostane darem náramek vyráběný cikánskými stříbrotepci. To v ní otevře stavidla vzpomínek, které pohřbila hluboko v sobě. Vykřikne: „Nejmenuji se Miriam“. Její vnučka se začne ptát a Miriam pomalu otevírá tajné dveře své minulosti a začne vyprávět: „Jmenuji se Malika a jsem cikánka…“ Není židovka, jak si všichni myslí. Je Romka. Jejího bratra zahubil v Osvětimi doktor Mengele. Aby přežila transport z Osvětimi do Ravensbrücku, oblékla si šaty židovské dívky Miriam, která ve vagonu ležela mrtvá.

 

CYMERA_20160607_184410

 

„Vagon byl už teď tak plný, že se nikdo nemohl ani posadit, natož se natáhnout na podlahu, přesto esesmani na nástupišti hulákali a strkali do žen obušky, aby jich do vagonu narvali ještě víc. Postavila se na trámek a vmáčkla se do rohu. Těsně před ní stály tři mladé Češky, přitisknuté k jejímu břichu a stehnům. To ale nevadilo, naopak to bylo dobře, jejich hlavy a ramena ji totiž držely na místě. Tak. Teď je nejmíň o dvacet centimetrů výš než ostatní a má lepší přístup ke vzduchu. A v pravé kapse má kousek chleba, který si ušetřila. Pokud bude cesta trvat méně než tři dny, přežije.“

Žádná kniha, kterou jsem doposud o holocaustu četla, nepopisovala tak do hloubky, jak se přeživší z koncentračních táborů cítili celý život a co vše se jim honilo hlavou dalších šedesát let po osvobození. Jak se zapojovali do běžného života. Že pro ně byl například neskutečný dar teplá voda tekoucí přímo z kohoutku nebo kousek dortu. Ti co přišli do táborů už jako malí, nebo mladí, nebyli tím pádem vlastně příliš vzdělaní a nevěděli třeba ani co je těhotenství a jak se k němu dochází. Nebo že Kanada je země. Znali jí pouze jako dům v Osvětimi, který přetékal věcmi.

Než si Miriam zvykla na běžný život, trvalo to mnoho let. Byla hodně uzavřená do sebe a bála se, aby jí kdokoliv za jakoukoliv sebemenší chybu nepotrestal, jako to bylo v koncentračním táboře.

„V jejím nitru se náhle rozevře propast a ona si uvědomí, cítí, chápe, ví, že se to vážně stalo doopravdy, že se to skutečně událo. Nacismus. Osvětim. Ravensbrück. Její babička se dokonce setkala s doktorem Mengelem, kterého Camilla vždycky považovala za jakousi bájnou postavu, za přízrak z hororového příběhu, netvora, který se potácí Osvětimí, sám je mrtvý a smrt šíří i kolem sebe. On ale existoval. Její vlastní babička ho viděla, slyšela ho mluvit.“

Jaké to v Osvětimi dle Miriam vlastně bylo? Břečka. Bahno. Ani stéblo trávy. Země bez stromů. Nekonečné řady baráků. Těla vyzáblá na kost. Vyčnívající zuby. Zapadlé oči. Štěkot psů. Mengele. Dozorci. Věšení. Apely za úsvitu. Noma. Mrtvá těla. Stovky mrtvých lidí. Tisíce. Statisíce. Hromady mrtvol.

Co člověk dělá, když je svobodný? To Miriam, zavřená už několik let v koncentračním táboře, netušila. Vlastně se toho i trošku bála. Toho, co bude „potom.“ Jestli tedy nějaké „potom“ ještě vůbec bude…

CYMERA_20160607_184650

 

Když Ravensbrück a jiné tábory osvobodili a pro vězně přijeli pracovníci Červeného kříže, vlaky je odvezli do Švédska. Miriam hned věděla, že v tomto státě chce zůstat a žít si tam konečně svůj svobodný život. Švédsko pro ni bylo tou nejbohatší, nejmírumilovnější a nejhumánnější zemí na světě. Ale cikáni zde byli stále ještě podřadní a nesměli se nikde usadit nastálo. Proto musela zůstat Miriam do konce života.

Příběh je smyšlený, se smyšlenými postavami (až na tři výjimky), ale vychází ze skutečných událostí. Vzpoura v cikánském táboře v Osvětimi i tzv. Cikánská noc, při které bylo během jedné noci posláno do plynu přibližně 3000 Romů. I nemoc noma a experimenty, které Josef Mengele prováděl na romských dětech.

Při čtení budete mít husí kůži, budete plakat, dozvíte se mnoho nového o holocaustu, a jak to bylo dál po vysvobození vězňů. Nezapomenutelný román o nevídané lidské statečnosti, chuti žít a přežít. I za cenu ztráty vlastní identity.

„To jo, ale teď už v sobě jídlo udržím,“ šťastně se usmála Marie. „Snědla jsem dvě kostičky čokolády a tři díly pomeranče a ani maličko jsem nezvracela.“

 

Moc děkuji KNIHÁM DOBROVSKÝ za recenzní výtisk.

Knihu koupíte zde.

 

Název: Nejmenuji se Miriam

Autor: Majgull Axelssonová

Rok vydání: 2016

Počet stran: 376

Nakladatelství: Metafora

ISBN: 978-80-7359-498-5

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Discover more from HRANATÉ šitíčko

Subscribe now to keep reading and get access to the full archive.

Continue reading