Ryba jménem Ian
Je jiná. Tato kniha je prostě jiná. Po přečtení první stránky jsem se opravdu musela nutit, aby jí nechala otevřenou. Přehršle „moudrých“ slov plných filosofického patosu o životě a bytí mě málem převálcovalo a nemohla jsem se zbavit myšlenky, že až si budu chtít přečíst něco ve stylu Osho, tak si to přečtu. Na druhé stránce jsem už nebyla tolik přesvědčená, že „filokecy“ číst nechci. Ta moudra už měla ten největší sešup za sebou a pomyslný vypravěč získával hlas. Opravdu. S každý dalším slovem jsem slyšela na pozadí knihy melodie z filmu Amélie z Montmartru a písmenka měla hlas vypravěče z filmu. Dokonce i stejný rytmus. A to mě pohltilo. Už jsem jen čekala, kdy se na mě ze stránek vyřítí sádrový trpaslík. Místo něj jsem si ale všimla jedné krásné maličkosti. Na pravém boku každé stránky je rybička. Je tam Ian a s každou stránkou letí níže a níže a níže..až..No, až je konec knihy. Ale ve zrychleném proslistování je to super hejblátkový komiks.
Něco co mi říkalo, že padající rybička toho zas tolik neuvidí a nezažije, aby to dalo na celou knihu. Takže z rybí knihy se stala povídková záležitost, kdy se jednotlivé příběhy osob z jednoho „paneláku“ krásně potkávají třeba na schodišti nebo ve výtahu. Je tu jeden proutník, jedna běhna, jedna zamilovaná dobračka, jeden smraďoch, jeden tranďák, jedna těhotná a jeden, co cestuje v čase. A jedna ryba, co si vlastně nic nemyslí, protože na to nemá mozkovou kapacitu.
Slova v knize rychle utíkají a řekla bych, že stejně rychle i padá Ian dolů. A najednou je prostě konec. Autor si opravdu uměl pohrát se slovy. Dokáže vás na slovech něžně houpat jako na obláčku a slastně při tom nechá vaše myšlenky toulat mimo příběh a když už si myslíte, že to nemůže být více poetické, tak to zabije posledním slovem ve větě. Třeba šukat. To je panečku pořádná čtecí facka. Ale nějak to tam prostě sedí. A i když mám poslední dobou velký rébus s nutkavou potřebou většiny autorů všude strkat to literární erotično a porno, tak tady to musí být odpuštěno. Ryba vlastně není pro příběh nijak důležitá. Ale je fajn se dozvědět, proč se ryby chovají jak se chovají a proč prší ryby.
Báječná kniha, báječný autor. Překvapivá kniha, která je opravdu tak trochu jiná. A takové knihy mám moc ráda.
Velmi děkuji za recenzní výtisk nakladatelství Metafora. Moc jsem si jí užila:-)
Anotace
Co viděla zlatá rybka, když vyskočila z 27. patra… Někdy riskovat znamená jediný způsob, jak posunout svůj život dál.
Zlatá rybka jménem Ian bydlí ve svém akváriu na balkoně v 27. patře. Na rozdíl od jiných rybiček, které jsou se svým skleněným obydlím spokojené, touží Ian po dobrodružství. A jen co se naskytne příležitost, přeskočí balkonové zábradlí a letí. Padá dolů na ulici. Cestou míjí okna domu a nahlíží do života jeho obyvatel.
„Když strávíte celý život v akváriu, zemřete jako stará ryba bez zážitků.“
Je tu pohledný postgraduální student, jeho přítelkyně, ale také jeho milenka. Stavební dělník chycený v pasti svého tajemství. Těhotná žena na lůžku, toužící po zmrzlině. Malý kluk Herman, jenž věří, že umí cestovat v čase. Každý z nich má před sebou rozhodnutí, které mu může změnit život. Dokonce i zlatá rybka Ian totiž ví, že kdo stráví celý život v akváriu, umře jako stará ryba, co nezažila jediné dobrodružství.
Ve zdech lidského akvária se skrývají příběhy lásky, nového života i smrti. A my všichni musíme čelit ošklivé pravdě o tom, čím jsme se nikdy nestali, a krásné pravdě o tom, čím se můžeme stát.