image_18616_19_v1

Adept na povinnu četbu. Omladina si z knihy vezme více jak z Babičky.

Známá slovenská autorka si mě získala už první knihou, kterou jsem od ní četla. Adaptací. Knihy jsou velmi rozdílné co do žánru. V první knize jsem se toulala v postapo světě a nyní jsem nahlédla do hlavy člověku, který si prochází šikanou.

Eva to nemá jednoduché a vlastně nikdy neměla. Její matka je zralá na pěst a to tam skoro vůbec není. Je to hlavně tím, že prostě není tam, kde má být. Bratr je tak majetnický, že bych mu nejraději jednu vlepila. I když to myslí dobře. Spolužáci jsou výkvětem všeho zlého. Ty spratky bych nakopala tak, že by se vrátili s botami od sněhu a v ruce měli banán.

Tuším, že tato kniha je důležitým čtivem pro naše náctileté puboše. Jak pro ty, co si tím procházejí, tak pro ty, co šikanují či jen přihlíží nebo netuší, že něco takového existuje. Nebo vlastně ani neví, že něco takového třeba někomu dělají. Prostě pro všechny od 11-16. Nejvíce problematický věk podle mého. Kniha ukazuje, jaké to je být obětí šikany a zároveň popisuje možné následky šikany. Všem stranám. Což je důležité a věřím, že kniha by mohla otevřít šikanovaným i šikanátorům oči. Možná by si jí měli přečíst i rodiče.

Eviny myšlenkové pochody byly velice smutné, uzavřené a plačtivé. Věřila jsem každému písmenku v textu a soucítila s ní. Díky vypravěčskému umu autorky jsem občas měla pocit, že to prožívám sama.  Příběh byl napsán velmi opatrně, něžně a bez zbytečného patosu, příkras a hrubostí. Prostě se děl. A díky tomu jsem knihu měla zhltnutou během jednoho dne. Stejně tak jako autorčinu knihu předešlou. Nemám výhrad k  vykreslení charakterů postav, k popisu děje a ani k příběhu. Nemám výhrady k ničemu. A vy si jí přečtěte.

Já za recenzní výtisk děkuji Slovartu. Mám ráda váš výběr knih.

4864218

Anotace:

Slova jsou někdy nebezpečnější než pěsti…

Ivovi je dvacet a život má před sebou. Mladší sestra Eva je jeho jediná slabost, pro niž bez váhání vytáhne do boje. Sedmnáctiletá Eva je bratrův pravý opak. Je terčem posměchu, proto se snaží byt neviditelná. Ale s jizvou na tváři a stigmatem rodinné tragedie se před spolužáky uniká stěží. Když nevinné žertíky přerostou v přímočarou tyranii, Eva nachází jedinou radost ze života v tanci. A tam ji osud uštědří poslední a nejtvrdší ránu jménem láska. S něhou a porozuměním píše autorka o šikaně, pocitech osamělosti v rozvrácených rodinách a o přátelstvích teenagerů, která pro ně v těžkých chvílích znamenají všechno.

Ukázka:

 Září 2014
HLAVNĚ TO NIKOMU NEŘÍKEJ 
Dokud jsem nepřišla na střední školu, nikdy jsem neměla problémy se začleněním do kolektivu, dokonce jsem bývala oblíbená. Nevím, kde jsem udělala chybu, že je to teď jinak. Opravdu jsem se až tak změnila?Možná bych si měla vzít k srdci Ivova slova a přestat se stahovat do ústraní. Kdoví, jestli nemá pravdu a zda by se všechno nezměnilo, kdybych ukázala, že se nebojím a umím bojovat o své místo na zemi.Ze zamyšlení mě vytrhne zaskřípaní pantů dveří. Dovnitř vejde Jana. 
„Drábová mě sem poslala. Mám tě zkontrolovat,“ řekne na vysvětlenou.
„Bojí se, abys neomdlela.“
Koutkem oka na ni pohlédnu a radši neříkám nic, jen zavrtím hlavou.
„Přehnal to,“ nadhodí, když si všimne mojí tváře.
„Jen tentokrát?“ procedím a vystřihnu znechucenou grimasu.Ani nevím, proč se s ní vůbec bavím, patří přece k nim, určitě jim odpoledne detailně popíše, v jakém stavu mě našla, a určitě nezapomene přehánět, jen aby mě ztrapnila.Pokrčí rameny. Rukou si uhladí vlasy za ucho a potom se obejme v obranném gestu. Přenese váhu z nohy na nohu, udělá krok ke mně. Trochu mě tím zmate, nemyslela jsem si, že i z ní může sálat nejistota.
„Můžeš se vrátit a zopakovat jí, že jsem v pořádku, nemusíš mě hlídat,“ navrhnu.
„Zbytečně tu marníš čas.“
„Dostala jsem to rozkazem,“ oponuje. „Pro jistotu. Kdyby se ti přece jen zatočila hlava.“
„Myslím, že tady jsem v mnohem větším bezpečí než ve třídě.
Hlas mám nevraživý, plný potlačované bolesti. Uvědomuju si, že Jana tentokrát za nic nemůže, ale příval hněvu je natolik silný, že ho nedokážu zastavit. A vlastně ani nechci, protože někdy je fajn,dokonce příjemné a osvobozující dát volný průchod emocím, ať už jsou jakékoliv.
Share on FacebookShare on Google+Tweet about this on TwitterShare on LinkedInEmail this to someonePrint this page
Když budete sdílet, zlobit se nebudeme:-)

Komentáře

comments