image_17536_19_v1

Jak už všichni asi víte, máme doma mládě a to mládě má rádo knihy. Je jí vcelku jedno jaké, ale hlavně u toho čtení musí vypadat hrozně důležitě a chytře. Co na tom, že má knihu vzhůru nohama a že čte pusou máminy knihy bez obrázků. Důležité je nevypadat jako obyvatel Hloupětína.

Já miluju knihy pana Žáčka a ilustrace pana Borna. To je taky všeobecně známo. A naše mládě taky. Světe div se, ale jejich knihy jsou jediné, ke kterým přistupuje dítko s opatrností a nečte je vzhůru nohama. Láskyplně u nich posedává a pomaloučku a něžně otáčí stránku po stránce. Ilustrace jí uchvátili už v jednom roce, kdy dostala od Slovartu k recenzi první knihu – hrůzostrašné pohádky pro malé strašpytlíky (21 useknutých hlav jí vůbec nedělalo problém ani vrásky:-)).

Teď je už o rok starší a začíná vnímat i ten obsah. Plus mínus autobus. Chytrolíni jsou pro naše dítko hrozně zábavné. Ukazuje na obrázky a ptá se co to je a tak jí to vysvětluji mezi čtením příběhů z Hloupětína. Kolikrát se nad nesmyslností obrázku pozastaví a začne se smát. Věřím v genialitu naší malé a že tomu rozumí. Vesele klape prstíkem po stránce a říka „pipi pán – fuj ble“ a tlemí se.  Nejoblíbenější příběh je „Jak chovali velryby.“ Hlavně proto, že jsou tam lybišky. A v závěsu na ním je „Kam se hrabe kukačka“. Tam je pro změnu pipi.

A já mám ráda všechny příběhy. Hlavně oceňuji jejich krátkost, protože mi malá vydrží u každé kapitoly až do konce.  Styl psaní pana Žáčka je lehký, jednoduchý a snadno pochopitelný. Ještě stále jsem se obávala, že na tyto knihy je dvouleté dítko malé, ale není. Malou to baví, hlavně tedy díky obrázkům a já jsem ráda, že nemusím číst notoricky známé pohádky pořád dokola.

A zpracování knihy? Jako vždy skvělé.  Jinak to snad u Slovartu ani být nemůže. Kvalitní vazba, papír s vyšší gramáží a celkové zpracování je prostě na jedničku.

Kdo nemáte doma knihy pana Žáčka s ilustracemi pana Borna, jděte rozhodně do toho. Oceníte vy i vaše dítko. Jsou to krásné chvíle nad knihou s naší malou a já za ně Slovartu moc děkuji:-)

06

04

Anotace:

Po Hrůzostrašných pohádkách pro malé strašpytlíky, Čarodějných pohádkách pro malé kouzelníky, Chytrých pohádkách pro malé rozumbrady a svazku Ezopových bajek přicházejí básník Jiří Žáček a malíř Adolf Born s další knihou pro malé čtenáře. Jmenuje se Chytrolíni z Hloupětína a je inspirovaná příběhy svérázných obyvatel pohádkového městečka Hloupětína, legračních popletů a trumberů, kteří uvěří každému nesmyslu a nechají se napálit kdejakým kuliferdou. Dozvíte se, jak pěstovali koláče, jak pytlovali vítr pro případ bezvětří, jak stavěli most na kopci, jak slavili masopust s uprchlým medvědem, jak vynalezli ponorku, jakou medicínu užívali na zmoudření, jak si poradili s bezhlavým rytířem, jak si nechali prodloužit léto a zkrátit zimu, jak chovali v rybníku velryby, jak přemohli čerta, jak se dostalo prase do hloupětínského erbu, a prožijete s nimi řadu dalších dobrodružství. Ale jak připomíná autor, čím víc bláhovostí provádějí hloupětínští sousedé, tím víc s těmi zoufalci začneme sympatizovat a nakonec nám jejich zápas se zlomyslným osudem začne imponovat. Nejsme vlastně jejich potomci? Stačí se rozhlédnout, otevřít noviny nebo pustit televizi, abychom viděli, že i my žijeme v epoše bláznivin a pošetilostí. Máme se tím užírat a trápit? Raději se tomu upřímně zasmějme!

Děkuji za další skvělou knihu:-)

Share on FacebookShare on Google+Tweet about this on TwitterShare on LinkedInEmail this to someonePrint this page
Když budete sdílet, zlobit se nebudeme:-)

Komentáře

comments