1478183927-446x623_fx

„Někdy i jen žít je hrdinství.“

                                    Seneca 

Tři mladé matky a jejich neobyčejné příběhy odvahy, utrpení a přežití…

16522832_10210857606989114_1908902603_n

Mezi miliony obětí holocaustu, které byly v roce 1944 poslány do koncentračního tábora Osvětim-Březinka, prošly Priska, Rachel a Anka jeho branami s tajemstvím, které zatajily i před doktorem Mengelem a tím si zachránily život. Všechny tři byly čerstvě těhotné. Kniha mapuje celý život těchto tří žen. Od narození, jak žily s rodinou, po deportaci do Terezína, Osvětimi, dále pak do pracovního tábora ve Freibergu a nakonec i jejich 17denní cestu vlakem s tisíci dalšími vězni do tábora smrti v Mauthausenu. Tato cesta měla být jejich poslední. Byly poslány do plynu, ale ony nakonec měly štěstí v neštěstí, jak to říkala Anka, jedna z hrdinek příběhu.

 

„Je to pravda?“ zeptala se jedna z dozorkyň SS a nedůvěřivě zírala na Prisku, která byla nebezpečně podvyživená a vážila něco málo přes třicet kilogramů. „Jste těhotná?“ „Ano,“ přiznala Priska a čekala, že ji na místě zastřelí.

16684741_10210857603269021_1279453732_n

Priska žila na Slovensku s rodinou a později i manželem. Měla spokojené bezstarostné dětství, absolvovala gymnázium a poté se stala učitelkou. S manželem se snažili o miminko, ale bohužel několikrát potratila. Před transportem do Osvětimi zjistila, že je opět těhotná. Tentokráte se rozhodla, že pro své dítě udělá cokoliv a že musí být prostě silná a vydržet.

Rachel vyrůstala ve velké rodině v Polsku. Svého manžela Monika si vzala v roce 1937 – hned jakmile dokončila střední školu. V roce 1940 byli zavření do židovského ghetta, kde se snažili přežít. V roce 1944 ji mezi posledními židy odvezli do Osvětimi.

Anka se narodila v malém českém městečku Třebechovice pod Orebem u Hradce Králové. Studovala práva na Karlově univerzitě v Praze. V roce 1940 se vdala a v roce 1941 byli i s manželem přesídlení do terezínského ghetta, kde se setkala později i s rodiči a zbytkem rodiny. Snažili se zde přežívat, jak mohli. V knize je zmíněn film Führer schenkt den Juden eine Stadt (Vůdce daruje Židům město), který byl natáčen jako „reklama“ na „krásné“ žití v Terezíně. Byla to neuvěřitelná fraška, kde se každý musel přetvařovat a na povel usmívat, pod hrozbou zastřelení. Film jsem si hned našla na youtube a dívala se na něj s údivem. Neskutečné, že jim to celý svět uvěřil a shledal vše v pořádku. Koncem roku 1944 byla Anka odvezena do Osvětimi.

 

„Z vozu stoupal zápach a já jsem spočívala na haldě bezvlasých stvoření ve špinavých hadrech. Některé ženy pode mnou umíraly a lezly po nich miliony vší. Ty ubožačky byly většinou v bezvědomí, navalené na mě a přes mé nohy, ale já seděla zpříma a moje dítě se začalo drát na svět,“ říkala.

 16651773_10210857621749483_1738042765_n

V příběhu je také zmíněný český rodinný tábor v Osvětimi, který popisuje hlavně kniha Osvětimská knihovnice, na kterou jsem psala recenzi minulý rok. Každá kniha je mnohem silnější, když víme, že je to biografie a skutečný příběh. Narodili se, aby přežili je skutečný a do detailů popsaný. Plný opravdových fotografií, které se vyprávění Prisky, Rachel a Anky týkají. Včetně jejich občanských průkazů, dopisů či registračních zápisů Židů přijatých v pracovním táboře ve Freibergu.

Na youtube jsem si také našla pořad BBC, který je zmíněn na konci knihy. Je to příběh o Ance a Evě. O jedné z těchto tří žen. O Češce, které se malá Eva narodila v koncentračním táboře Mauthausen na kárce plné mrtvol. Pořad se jmenuje The Baby Born in a Concentration Camp (Dítě narozené v koncentračním táboře).

V knize se dozvíte nejen, jak dopadly tyto tři ženy, ale také historická fakta, co se dělo v různých evropských státech během války i po ní. Jak se vězni vypořádali s životem po osvobození a že jich mnoho i po záchraně Američany zemřelo nebo spáchalo sebevraždu.

Narodili se, aby přežili je neuvěřitelně silný, skutečný příběh plný bolesti, hladu, ztráty blízkých, odvahy, ale také chutí žít a přežít. Tyto tři ženy, ne jen ony samozřejmě, ale všichni ostatní přeživší, jsou ti praví hrdinové. Zažili toho tolik, a přesto se nevzdávali a bojovali za svůj život a za životy svých dětí. Hráli tvrdý souboj se smrtí, a ač se to někdy nezdálo, nakonec vyhráli. A my ke všem těmto lidem budeme navždy vzhlížet s respektem a úctou. Protože to oni vyhráli válku. Oni se narodili, aby přežili…

Moc děkuji Dobrým knihám za recenzní výtisk.

Knihu koupíte zde.

 

 

Share on FacebookShare on Google+Tweet about this on TwitterShare on LinkedInEmail this to someonePrint this page
Když budete sdílet, zlobit se nebudeme:-)

Komentáře

comments