image_16628_19_v1

„Nemít v knihovničce Strašidelné pohádky je stejně špatné jako chybějící Neználek.“

Ano! Kniha která si nebere servítky ani v psaném textu a ani v ilustracích. Když hrůzostrašné, tak se vší parádou. Napočítala jsem vyobrazených 21 useknutých hlav, sedmkrát nohu, jedenáctkrát ruku a jeden obličej na břiše. Co mě zklamalo, bylo pouze jedno rozpárané břicho. Ale nakonec bylo odpuštěno rozpůlenou královnou.

Naše dítko je ještě trochu malé na to, aby pochopilo, že mu někdo něco čte nebo dokonce chápalo co se mu čte. Ale to vůbec nevadí. Pochopí později. Až doroste. Prozatím je dcerka naprosto uchvácena obrázky v knize a neskutečně ráda si v ní listuje. A je to první kniha, kterou si nečte pusou a opatrně otáčí stránky. A když jí knihu sebereme, propukne ve vztek. A rodičové? Jsme z knihy nadšení. Zatím si knihy užíváme hlavně my. A rozhodně pořídíme i zbytek.

image_12561_19_v1image_14805_19_v1image_14166_19_v1

Sice je kniha reedice, ale to vůbec nevadí. Má novou obálku, a musím podotknout, že tato se mi líbí více, než původní. Ilustrace pana Borna jsou prostě úchvatné, skvělé a nejlepší. A doprovázejí nás v mnoha knihách pěknou řádku let. Jsou krásně surové, výstižné a na nic si nehrají. Ukazují věci přesně tak, jak jsou. Pěkně ruku v ruce s textem. A k tomu ještě tak skvěle přispívá i to, že každá pohádka má svou vlastní barvu pozadí stránek. A nenašla jsem žádný překlep, jak je to poslední dobou jakýsi trend.

A ta kvalita stránek? Radost osahat! Kvalitní papír, kvalitní vazba. Co více si od dnešní knih přát. Dokonce i tu šňůrku záložkovitou má. Já nemohu než jen nadšeně vzdychat z této knihy, stejně jako z těch předešlých, které jsem tak s láskou ochmatlávala v práci, když dorazily. Všechny jsou Ooooch, Aaaaach, Oooooch…

Pan Žáček se nebál a sepsal známé i neznámé pohádky tak, jak mají být. Pohádky české, ruské, německé, ukrajinské, španělské, lužickosrbské a další. Obzvláště oceňuji to, že můžu naší dceři číst i jiné příběhy, než klasickou Červenou Karkulku či Otesánka. Úžasné je pohádka Kohout plaší smrt či Vlkodlak. A nadmíru spokojená jsem s uvedením „pohádky“ Kostěj nesmrtelný. Žádné změkčené konce pro zhýčkané dnešní děti, žádné úpravy, aby pohádky byly genderově korektní, žádný upravený děj a pointy. Konečně kniha pohádek, kde zlo je krutopřísné zlo, dobro je dobro, které to opravdu nemá jednoduché a nic nedostane zadarmo. Nechápu, proč se tolik rozmohly právě pohádky, kde je všechno krásné, milé, nenásilné, všichni se mají rádi a jsou na sebe hodní v té krásné zemi poníků a jednorožců. Když jsem byla malá já, tak vlk byl prostě bídák, kterému se rozpáralo břicho, vyskákali všichni, které požral a pak se mu břicho nacpalo kameny, zašilo a vlk se pak žíznivý utopil v potoce (nebo ve studni) a všem byl ukradený, hlavně že je zlo pryč a tak se mohlo jít slavit.  Už jsem totiž narazila i na verzi, kdy vlka sice rozpárali, ale pak ho zašili a vlk poučen, že lidi se nežerou, odhopskal vesele do lesa. Naštěstí jsem tady našla ten správný závěr pohádky. A s pěkným dovětkem, že vlka nikdo nelitoval.
Na konci každé pohádky na nás čeká malé poučení v podobě dvou řádků. Zde máte malou ukázku.

„I velké štěstí může mít své vady, když toneš ve zlatě a přitom zmíráš hlady.“ – Pán pokladů

„Proklínat děti? Dobré nebe – tím potrestáte vždy jen sami sebe!“ – Sedmero krkavců

„To věděl svatý Mikuláš i svatý Vasil, že každý sklidí jen to, co zasil.“ – Baba Jaga

„Jsou lidé přející a lidé nepřející. Nevděkem odplácejí jenom nevděčníci.“ – Tak svět odplácí

„Má z pekla štěstí, kdo včas přijde na to, že dobrý přítel platí víc než zlato.“  – Kostěj Nesmrtelný

A velmi trefný a vše říkající je dovětek autora na konci knihy, který si zde dovolím opsat.

„Proč právě hrůzostrašné pohádky? Protože je děti milují. Dospělí také jen jim říkají detektivky, horory, krimi, scifi. 

Domníval jsem se, že strašidelných pohádek existují stovky, ale to byl omyl. Daleko více hrůzy a děsu najdeme v lidových baladách, jako by platilo: čim víc hrůzy, tím více zvěrstev, krutosti a násilí. To potvrzují dnešní novinové a televizní zprávy, při nichž naskakuje husí kůže i otrlým. Hrůzostrašné pohádky nejsou hrůzostrašné programově. Téměř všechny mají ušlechtilé výchovné poslání. Boří klamnou idylu a připravují děti na svět, kde existují bytosti, živočichové a přírodní síly, které nás ohrožují. Však ani pohádkovým hrdinou se nestává nikdo, kdo nepřemůže vlastní strach. Spolu s pohádkovým hrdinou jej překonává i malý čtenář či posluchač. vědomí, že rodič nebo jiný vypravěč je nablízku,dítěti pomáhám, ale zápas o statečné srdce musí vybojovat samo.“ – Jiří Žáček

DRAZÍ RODIČOVÉ, TAKOVÉ POHÁDKY MÁTE DĚTEM ČÍST, PROTOŽE DĚTI POTŘEBUJÍ VĚDĚT, ŽE NIC NENÍ RŮŽOVÉ.

13063284_10207799034591836_4019747540882884615_o

Strašidelné pohádky do každé rodiny:-)

Poprvé použiji hvězdičkové hodnocení a dávám 37,5 hvězdiček z možných 10ti.

Za recenzní výtisk neskutečně moc děkuji nakladatelství Slovart. Díky, díky a ještě jednou díky!

 

 

 

Share on FacebookShare on Google+Tweet about this on TwitterShare on LinkedInEmail this to someonePrint this page
Když budete sdílet, zlobit se nebudeme:-)

Komentáře

comments