9788072227068

Anotace:

Barbara vyrůstala v relativně zámožné rodině, otec zastával vysoké postavení v SS. V roce 1943 se stal velitelem snad nejznámějšího koncentračního tábora Osvětim.

Autorka popisuje otcův příběh nezaujatě, líčí jeho vztahy s rodinou, neuhasitelnou lásku k milence, i odlišný život, který vedl jako vysoký důstojník SS. Na konci války byl zajat americkou armádou a uvězněn v Dachau a v Norimberku, než ho vydali do Polska. V Krakově byl odsouzen v rámci „osvětimského procesu“. Podle verdiktu poroty se dopustil válečných zločinů proti lidskosti a proto byl v lednu 1948 popraven.

Ačkoli kniha představuje jedinečný náhled do srdce třetí říše, jde také o poutavý příběh rozvrácené rodiny, který otevře oči i nejsečtělejším historikům.

Recenze:

Musím uznat, ano, tohle byla úplně jiná kniha o druhé světové válce a nacismu, než jakou jsem kdy četla. Ale to neznamená, že mně při jeho čtení nepopadl vztek. A jaký! Ale tento pocit mám vždycky, když čtu i hrůzách, které ta zvířata páchala na naprosto nevinných lidech v zájmu zachování čisté rasy. Jen ten vztek byl malinko jiný.

Autorka popisuje otce, kterého vlastně nikdy nepoznala, protože od nich odešel v době, kdy byla miminko. A než mohla začít vnímat svět kolem sebe, byl popraven. Dle mého naprosto oprávněně.

Z deníků, které její otec posílal své milence, kvůli které se vzdal svých dětí a výslechů, do kterých mohla nahlédnout, si udělala o svém otci, dle mého, naprosto zkreslený obrázek.

Sám Arthur Wilhelm Liebehenschel sám sebe popisuje jako nevinného člověka, jako oběť Hitlerova šílenství. To, že sám a dobrovolně vstoupil do SS jaksi opomíná. Ve své zpovědi se vidí jako anděla strážného všech uvězněných v Osvětimi.

Úryvek z výslechu:

Ot: Nebylo v Lublinu také krematorium?

Odp: V koncentračním táboře byla jediná spalovací pec v dřevěném baráku.

Ot: Co plynové komory?

Odp: Žádné jsem neviděl. Nebyl jsem v nich.

To jako vážně? Byl velitel koncentračního tábora, který měl na povel jak popravy, tak plynování a tvrdí, že vlastně vůbec neví, co to je Cyklon B. Zdá se mi to neuvěřitelné.

Než došlo k samotnému soudu, oháněl se výpovědmi svědků z Osvětimi, kteří měli potvrdit jeho slova, že za jeho působení se vězňům vedlo lépe. Při samotném soudním přelíčení se však tyto výpovědi záhadně ztratily. Existovaly? Naopak se objevily jiné výpovědi. Že by byly opravdu jen důsledkem křivdy a nástrojem pomsty?

Část výpovědí osvětimských  vězňů:

„Během jeho působení nedošlo k žádným pozitivním změnám ohledně péče o vězně, související se stravováním či léčbou….“ 

„Během jeho velení se, co si vzpomínám, odehrály v nemocnici dvě selekce. Během každé z nich byly vybrány dvě stovky vězňů, kteří zahynuli v plynových komorách…“

 

Vůbec netvrdím, že byl stejný tyran a zvíře jako třeba Rudolf Höss a jemu podobní. Ale pro mně to byl nacista se vším všudy. A pro jeho 4 děti jistě nemohlo být lehké s tímto stigmatem po zbytek života žít.

Tahle kniha není pouze o válce samotné, není pouze o zabíjení milionech židů. Je o rodinných vztazích, o hledání pravdy a snad i rozhřešení.

Autor: Barbara U. Cherish

Rok vydání: 2009

Počet stran: 336

Vydal: Vydavatelství Víkend

ISBN: 978-80-7222-706-8

 

Share on FacebookShare on Google+Tweet about this on TwitterShare on LinkedInEmail this to someonePrint this page
Když budete sdílet, zlobit se nebudeme:-)

Komentáře

comments